Jak vážná tato krize bude? V reakci na globální finanční krizi se americká míra nezaměstnanosti zvýšila na 10 % a během Velké krize na 25 %. Nové předpovědi, byť opředené nejistotou, udávají pravděpodobnou maximální míru na rok 2020 někde mezi těmito dvěma čísly. Model Ernieho Tedeschiho z poradenské společnosti Evercore založený na posledním vývoji žádostí o dávky naznačuje, že v polovině dubna mohla být míra nezaměstnanosti okolo 16 %.

Analýza makroekonomických dopadů koronaviru publikovaná 24. dubna Rozpočtovým úřadem amerického Kongresu (CBO) maluje podobně chmurný obrázek. CBO počítá s tím, že nezaměstnanost ve druhém čtvrtletí letošního roku vzroste na 14 % a ve třetím čtvrtletí dosáhne vrcholu kolem 16 %. Tato míra by byla ještě vyšší, ale předpokládá se, že 8 milionů pracovníků to vzdá a opustí pracovní sílu (aby se mohli počítat jako nezaměstnaní, musí aktivně hledat práci). Některá místa a skupiny na tom budou hůře než ostatní. Během finanční krize se maximální míra nezaměstnanosti v jednotlivých státech pohybovala od více než 4 % do téměř 15 %. Maximální míra u černošských Američanů byla 16,8 %, tj. téměř dvakrát vyšší než u bělochů.

Výše nezaměstnanosti bude záviset na hloubce propadu ekonomické aktivity. Není pochyb o tom, že pokles produkce v první polovině roku 2020 bude ohromující. Údaje zveřejněné 29. dubna ukázaly, že HDP v prvním čtvrtletí klesl o 1,2 % ve srovnání s posledním čtvrtletím roku 2019 (anualizovaná sazba -4,8 %). CBO odhaduje, že ekonomika klesne mezi prvním a druhým čtvrtletím o přibližně 12 %, neboli ročním tempem zhruba o 40 %. Hospodářský a sociální dopad nezaměstnanosti však do značné míry závisí na tom, jak dlouho bude slabost na trhu práce přetrvávat, což zase závisí na tempu hospodářského oživení.

CBO, stejně jako mnoho dalších prognostiků, očekává, že americká ekonomika začne opět růst v druhé polovině roku, až se karanténní opatření uvolní. Předpovídají, pravděpodobně optimisticky, výrazné tempo růstu ve třetím čtvrtletí o 5,4 % (anualizovaná míra 23,5 %). K rychlému počátečnímu oživení by mohlo dojít, jakmile se sektory, které byly odstaveny opatřeními proti pandemii, znovu otevřou. Očekává se však, že se růst v roce 2021 zmírní na roční úroveň 2,8 % v souladu s výkonem americké ekonomiky před pandemií. Pokud si ale vezmeme jako vodítko předchozí vztah mezi výkonem ekonomiky a růstem pracovních míst, bude tato míra stačit ke snížení nezaměstnanosti do konce roku pouze na 9,5 %. Jinými slovy, asi za 20 měsíců od nynějška může být nezaměstnanost stále poblíž vrcholu dosaženého v důsledku finanční krize. Pokud by pak růst HDP pokračoval tempem 2,8 %, dosáhla by Amerika na svou nezaměstnanost před pandemií až v roce 2026.

Prognóza poklesu míry nezaměstnanosti ze třetího čtvrtletí na čtvrté o 4,3 procentního bodu by hravě byla (pokud by se realizovala) nejrychlejším tříměsíčním poklesem. Za tři měsíce by tak dosáhla toho, co během raných čtyřicátých let, kdy Amerika mobilizovala, trvalo rok. Bez zázračné léčby je to ale stále to nejlepší, v co může Amerika doufat. Nová ohniska nákazy nebo omezení činnosti by mohla snížit výkon ještě více a zvrat na trhu pracovních míst oddálit. Ačkoli ekonomické zotavení v 50. až 80. letech bylo často ve tvaru písmene V, poslední hospodářské cykly se často nevrátily zpět na předchozí výše. Po dramatickém poklesu produkce a zaměstnanosti již nenásledovalo stejně tak vysoké prudké oživení.

Jak bude pandemie ustupovat, dojde pravděpodobně na mnoho z faktorů, které vzorce zotavení ještě změní. Uvolnění může být nedostatečné. Přestože jsou americké stimulační výdaje prozatím působivé, dostavují se již náznaky fiskální únavy. Fedu se do značné míry podařilo odvrátit chaos na finančních trzích, ale jeho schopnost oživit ekonomický růst omezují téměř nulové úrokové sazby. Dluh domácností i firem, který byl již před pandemií ve srovnání s poválečnou dobou vysoký, s útlumem ekonomiky ještě poroste a bude dále snižovat prostor pro nové výdaje, jakmile přijde oživení. Firmy mohou na pandemii pohlížet jako na příležitost, jak zefektivnit výrobu (například pomocí technologie práce na dálku a automatizací) a potenciálně tak sníží poptávku po práci. Výzkum Nira Jaimoviche z Curyšské univerzity a Henryho Siua z University of British Columbia zjistil, že tyto strukturální posuny během poklesu přispěly během posledních zotavení k nezaměstnanosti.

Vyhlídky pro ty, kteří nemají práci, se zdají být dokonce i v těch nejrůžovějších scénářích ponuré. Pokud by nezaměstnanost klesala stejně rychle jako v letech 1933 až 1937, návrat k míře nezaměstnanosti před pandemií by trval ještě pět let. Naproti tomu při míře po finanční krizi by úplné zotavení mohlo trvat dvacet let. To vše se zdá být po útrapách v roce 2010 téměř nemyslitelné. Američtí nezaměstnaní tak bez velké dávky štěstí a agresivního vládního úsilí čelí reálnému riziku další ztracené dekády, nebo dvou.

Zdroj: The Economist