Sázky na silnější korunu na začátku roku prudce vzrostly. Na základě přírůstku  peněz v českém finančním systému odhaduji, že ČNB musela od začátku roku nakoupit devizové rezervy  v objemu vyšším než 18 miliard euro. To je podle řady měřítek příliš. To by znamenalo, že za posledních dvanáct měsíců do Česka přitekly odhadem investice (bilance finančního účtu bez rezerv) v celkovém objemu přes 30 miliard euro (800 miliard korun). To je osmkrát  víc než je roční přebytek běžného  účtu a dvakrát více než roční přebytek zahraničního obchodu (viz graf).



Pokud by všechen přiteklý kapitál  chtěl z koruny po exitu naráz odejít, nemusel by jednoduše na trhu najít dostatečně silné protistrany prodávající eura a nakupující koruny - ekonomika generuje eura přirozeně pomaleji (přebytek běžného účtu je zhruba 100 mld korun ročně). Odejít rychle z dlouhých korunových pozic tedy nemusí být vůbec jednoduché. 

Klíčovou otázkou je, zda kapitál, který k nám za posledních dvanáct měsíců přitekl, může po vypnutí intervencí také rychle odtéct? Odpověď do velké míry závisí na tom, kdo za přílivem stojí a jaké jsou jeho cíle. To nám může pomoci zodpovědět hlubší pohled do platební bilance. Poslední data o její struktuře máme z konce listopadu 2016, ale pojďmě zkusit věřit, že se svět se od té doby strukturálně příliš nezměnil (viz graf). 



Z grafu je patrné, že zhruba od poloviny roku 2015 musí centrální banka intervenovat, aby zabránila posilování koruny. Musí tedy z trhu odsát eura (vybudovat devizové rezervy), které se rovnají přebytku běžného účtu (především zahraniční obchod, dividendy, transfery z EU) a přebytku finančního účtu (především příliv investic, a to jak přímých zahraničních, tak ostatních - spekulativní kapitál, zahraniční úvěry, nové zajištění proti ziskům koruny).

Nás v tuto chvíli zajímá především příliv kapitálu (přebytek finančního účtu) a jeho struktura – rozložení do složek, které u nás zamýšlí zůstat déle a které naopak po vypnutí intervencí chtějí “rychle” zmizet. Jak ukazuje graf výše, zhruba za čtvrtinou přílivu kapitálu za poslední rok stály přímé zahraniční investice - investice na “zelené louce”, nákupy významných majetkových podílů v podnicích nebo re-investovaný zisk. Tato část kapitálu po vypnutí intervencí asi nebude chtít “vzít rychle nohy na ramena”. 

Výraznou většinu (tři čtvrtiny) přílivu investic však tvoří portfoliové investice a ostatní investice.Ty mohou částečně odrážet nové zajištění domácích exportérů, ale především čisté “sázky” tržních hráčů na zisky koruny. Tato stále velká část koláče (za poslední rok odhadem přes 20 miliard euro) může odtéct relativně rychle, a dostat tak korunu dočasně pod tlak. Rozhodující pro pohyb koruny bezprostředně po vypnutí intervencí proto bude především trpělivost “sázkařů”. Pokud začnou houfně vybírat zisky a chystat se k odchodu již na 26,80 EUR/CZK, může se koruna rychle stočit do defenzivy. Sázkaři na silnější korunu by se pak při balení kufrů museli spolehnout na ČNB a její ochotu prodat jim pár eur z nabobtnalých devizových rezerv.