Na začátek mohli posluchači hlasovat, zda považují deflaci za spíše pozitivní nebo spíše negativní jev. Výsledek byl relativně vyrovnaný, mírně převažující pro „negativní“. Poté pan Sklenář odstartoval přednášku prohlášením, že ohledně deflace panuje velké množství předsudků. Upozornil na až schizofrenní postoj některých představitelů ekonomicko-politické sféry, kdy na jednu stranu vidí pokles cen vstupů (např. ropy) jako pozitivní jev, ale současně jako jev negativní pro vývoj cenové hladiny (míra inflace bude zákonitě nižší).

Avšak, pokračoval jedním dechem, tato „protideflační“ hysterie nemá oporu v datech! Pro podložení svého názoru předvedl graf, který srovnával v jednom sloupci míru ekonomického růstu v dobách deflace a v druhém sloupci v dobách inflace (historicky, až od 19. století), přičemž deflace ze srovnání vyšla dokonce jako (mírný) vítěz.

Mainstreamová teorie vesměs považuje deflaci pouze jako destruktivní jev. Pan Sklenář uvedl příklad bývalého šéfa americké centrální banky Bena Bernankeho, s jeho prohlášením, že je třeba zabránit deflaci, bez ohledu na náklady. Ovšem chyba mainstreamové teorie, včetně jejího neustálého odkazování se na Velkou depresi 30. let, vychází ze zmatení pojmů. Pan Sklenář upozornil na to, že původně se pojmy „deflace“ a „inflace“ používaly v kontextu peněžní zásoby (odtud i latinské slovíčko „inflare“ – nafukovat, tj. nafukování peněžní zásoby), přičemž tyto změny mají následný vliv na vývoj cen. Dnes se tyto pojmy používají pouze pro popis důsledku, tedy růstu či poklesu cen, a dochází tak k záměně projevu a příčiny. Kritice se nevyhnulo ani měření inflace pomocí spotřebitelského koše (CPI), které ignoruje změny cen aktiv (akcie, nemovitosti).

Pan Sklenář se pokusil problematiku vyjasnit rozdělením zdrojů deflace na dva typy: podněty z reálné ekonomiky, což jsou mj. technologický pokrok, nalezení nových zdroj apod. a monetární vlivy, charakterizované např. nárůstem poptávky po držení peněz (spoření) či poklesem peněžní nabídky. Současné hospodářské politiky pak, bohužel, berou v úvahu pouze poptávkové vlivy.

Přednáška pokračovala pohledem na historický vývoj cen, ekonomického růstu a dalších ukazatelů několika zemí, jmenovitě USA, Švédska, Švýcarska a Velké Británie, na kterých se opět potvrdilo, že není možné dávat rovnítko mezi deflaci a hospodářskou recesi. Pro příklad, spotřeba domácností Velké Británie pozitivně korelovala s vyšší mírou deflace (příp. nižší mírou inflace), tj. při poklesu cen domácnosti nakupovaly více!

Empirická studie ukázala, že obvyklé argumenty mainstreamové, zvl. keynesiánské ekonomie, dluhová a deflační spirála, jsou neprokazatelné, a jediný efekt se podařilo najít u deflace cen aktiv.

Na závěr přednášky posluchači zhlédli názorný rozbor situace v Japonsku, které bylo na přelomu tisíciletí sužované dlouhodobou ekonomickou stagnací za doprovodu permanentní deflace. Japonská centrální banka se dlouhé roky neúspěšně snažila pomocí kvantitativního uvolňování deflaci bránit, ve snaze nastartovat růst. Pan Sklenář nastínil jiný úhel pohledu: stagnace byla způsobena poklesem práceschopného obyvatelstva a celkovým stárnutím populace.

Po přednášce dostalo slovo také publikum. Jedna z otázek například zněla: jaké jsou lepší režimy měnové politiky, než cílování inflace? V odpovědi přednášející uvedl na pravou míru současné cílování inflace, které vzniklo jako nástroj omezení, nikoli zvýšení inflace. Zformuloval již široce přijímaný názor, že nástroje monetární politiky již nemůžou nadále fungovat, a otázka tedy je, jak to skončí. Nicméně zazněla i otázka mimo téma, a to, jaké předměty by studentům doporučil si zapsat; pan Sklenář je totiž absolventem Ekonomicko-správní fakulty MU.

Ján Hájek: Jak nalézt kvalitní růstovou akcii?

Nenechte si ujít i poslední letošní brněnskou přednášku, Hovořit bude jeden z nejúspěšnějších portfolio manažerů v ČR a odhalí, kde hledat růstové příběhy a jak při jejich analýze postupovat.

                

Sledujte všechny události i na našem webu zde.