Škola investování 19: Fondy 2. část

5546x přečteno

Pokračování dílu o fondech nabídne vysvětlení dalších pojmů i možností investování. Vedle klasických podílových fondů se dozvíte o fondech investičních a hedgových. Dále přiblížíme různé typy těchto fondů a jejich vzájemné rozdíly.

Investiční fondy 

Investiční fondy, jakožto akciové společnosti, mají díky této právní formě právní subjektivitu. Aby mohly existovat, musí mít daná investiční společnost, která fond vede, povolení od Komise pro cenné papíry. Finanční prostředky získávají pomocí veřejného upisování akcií. Investor se tedy při zakoupení akcií stává akcionářem investičního fondu. Hlavním cílem jsou kolektivní investice. Fond shromažďuje finance od investorů, které přechází do jeho vlastnictví a může s nimi tak volně nakládat.

Můžeme se setkat s velkou podobností investičních fondů a akciových společností. Obě právní formy mají subjektivitu a upisují akcie. Investiční fondy však nemohou vydávat prioritní a zaměstnanecké akcie ani dluhopisy. Oproti akciovým společnostem jsou veškeré akcie vydané investičním fondem převoditelné bez omezení. Základní kapitál investičního fondu musí být při založení minimálně ve výši 300.000 EUR a v dalších letech fungování je výše upravována.

U investičních fondů rozeznáváme dva základní typy, speciální a standardní investiční fondy. 

Standardní  investiční fondy

Standardní fond má podobu otevřeného podílového fondu, prostředky jsou investovány do majetku uvedeného v zákoně s podmínkou rozložení rizika. Z toho důvodu není investice do standardních investičních fondů tak riziková jako v případě speciálních investičních fondů.

Investiční fond může dle zákona č. 248/1992 Sb. o investičních společnostech a investičních fondech vložit majetek do státních dluhopisů, hypotéčních zástavních listů, veřejně obchodovatelných akcií, opčních listů opravňujících získat veřejně obchodovatelné cenné papíry a dalších.

Speciální investiční fondy

Speciální investiční fond může být otevřeným či uzavřeným podílovým fondem nebo investičním fondem jako takovým (definice viz. druhý odstavec). Speciální investiční fondy investují svůj kapitál do nemovitostí, finančních derivátů, rizikového kapitálu a cenných papírů. Zde by investor měl být více obezřetný, protože podle vyjmenovaných investičních instrumentů se jedná o rizikovější investice. Odměnou však mohou být i vyšší zisky oproti standardním investičním fondům.

Hedgové fondy 

Hedge fondy jsou společnosti, které nepodléhají regulaci v oblasti obchodovaných aktiv. Žádná autorita jim nemůže nařídit, aby neobchodovaly s využitím pákového efektu, ani jaké rozložení aktiv mají ve svém portfoliu mít. To z nich dělá potenciální nástroj vysokého zisku, ale i možné ztráty. Investovat do nich může pouze kvalifikovaný investor, který musí být obeznámen s tím, co strategie fondu může pro jeho investici znamenat.

Míra regulace je hlavním rozdílem oproti klasickým veřejným podílovým fondům, které jsou dostupné běžným lidem a mají určenu strukturu investic, pravidla pro pákové obchody a další.

Hedge fondy mají často své unikátní strategie, případně jsou zakládány na omezenou dobu, kdy na trhu existuje konkrétní příležitost k výdělku. Mnoho hedge fondů je také zakládáno v jurisdikcích s daňovou optimalizací, která ale ve většině případů není hlavním cílem existence fondu. Tím je možnost obchodovat svou strategii bez regulace, ale legálně.

Investiční strategie hedge fondů

Arbitráže jsou častou strategií ve chvílích, kdy se na trhu objeví různá tržní ocenění cenných papírů stejné společnosti. Fond se tak snaží vydělat na této cenové neefektivnosti. 

Hedge fondy se mohou na základě svých analýz zaměřit na nákup podhodnocených akcií společností, na jejichž konto přicházejí negativní informace (distressed securities), s cílem prodat je později ve chvíli, kdy cena stoupne na požadovanou úroveň. Opačnou strategií je shortování těchto titulů při očekávaném negativní vývoji do budoucna. 

Portfolio hedge fondu nemusí být tvořeno pouze určitým typem pozice. Manažer fondu může vstoupit jak do dlouhých, tak krátkých pozic současně dle očekávaného vývoje. Jejich poměr je v čase korigován nebo je stanoven na konstatním poměru 50:50.

Základem strategie řízených okamžiků je využití tržních událostí spojených s životním cyklem akciových společností. Takovým okamžikem může být změna vedení, oznámení výsledků hospodaření, ohlášené fůze či akvizice, různé restrukturalizace i vliv legislativy. Hedge fond využívá takových událostí k nákupu či prodeji titulů v nejvhodnějším okamžiku. 

Velká část hedgových fondů je zaměřena na technickou analýzu. Např. swingové a intradenní obchodování v kombinaci s technickou analýzou nebo high frequency trading, automatizované obchodní systémy, případně využití matematických modelů a efektivní propojení teorie s praxí. 

Globální makroekonomická analýza (tzv. Global Macro) je další častou strategií, kterou portfolio manažeři realizují při výběru investic. Na základě fundamentální analýzy, makroekonomických modelů a makroekonomických ukazatelů (měnové kurzy, vývoj úrokových sazeb, HDP, inflace, nezaměstnanost) je odhadován budoucí vývoj cenných papírů a tím tvořena struktura portfolia. 

Základní investiční strategie hedge fondů byly zmíněny a nyní si každý z vás může udělat obrázek o tom, který typ fondů je nejvhodnější dle svých požadavků a parametrů. V posledním třetím díle se budeme zabývat penzijním fondem, který má pro investora dvojí účel. Proto čtěte dále, abyste získali ucelený přehled.  

Autor: Pavlína Ondráčková

<< Předchozí díl   Následující díl >>    

Seznam dílů Školy investování

Autor: redakce