Škola investování 11: Akcie 1. část

7175x přečteno

Jedenáctý díl Školy investování popisuje instrument, který je jednou z nejvíce užívanou možností zhodnocení finančních prostředků. Akcie mohou nabízet skutečně vysoký výnos, avšak nelze zapomínat i na rizika, která jsou obdobného charakteru. Jejich správné pochopení i následný výběr je klíčové pro každého investora. 

Akcie a práva akcionářů

Akcie jsou cenné papíry majetkového typu, vyjadřující podíl na majetku společnosti, která je emitovala. Musí mít stanovenou jmenovitou hodnotu. Oproti dluhopisům nemají akcie danou dobu splatnosti. Souhrn jmenovitých hodnot všech akcií tvoří základní kapitál akciové společnosti.

S držbou akcií jsou spojena tři práva. Jsou jimi práva podílet se na řízení společnosti, výsledku hospodaření a likvidačním zůstatku. Právo na řízení společnosti zahrnuje účast na valné hromadě, kde mohou akcionáři vznášet návrhy, dotazy, připomínky a poté hlasovat. Podíl na výsledku hospodaření je charakterizován dividendami, které společnost může a nemusí vyplácet. Výše dividendy musí být odsouhlasena valnou hromadou, je vyplácena z čistého zisku v běžném období nebo ze zadrženého zisku minulých let. V případě likvidace společnosti mají akcionáři právo na úhradu jejich závazků, což jsou prostředky vložené do společnosti přes nákup akcií, z likvidačního zůstatku. Nejprve jsou však uspokojeny závazky věřitelů, poté až akcionářů.

 

Druhy akcií

Existují různé druhy akcií, které se liší podle určitých parametrů. Jedním z nich je podoba akcie, která může být listinná nebo zaknihovaná. Listinná akcie je hmotný cenný papír, který se skládá z tzv. pláště, kde se nachází informace o akcii, např. jmenovitá hodnota, emitent atd. K plášti je připojen kupónový arch, který ztělesňuje právo na dividendy. Dále je připojen talon, který slouží k vydávání kuponových archů. Další parametrem je převoditelnost. Zde se můžeme setkat s akciemi na doručitele a na jméno. V prvním případě, tj. na doručitele, jinými slovy na majitele, jsou cenné papíry převoditelné pouhým předáním. Jde o takzvané anonymní investování, kdy osoba, která akcie drží je rovněž majitelem. Na akcii není uvedeno jméno, proto se případné změny majitele nemusí hlásit. Druhým a opačným případem jsou akcie na jméno, jiným slovy - na řad. Převoditelnost akcie na jinou osobu je složitější. U tohoto typu cenného papíru je veden seznam majitelů a jakákoliv změna se musí hlásit. O změnu vlastnictví je nutno zažádat a v případě kladného vyřízení se takový převod děje prostřednictvím dluhopisu nebo směnky. Výhodou je především lepší ochrana proti odcizení, nevýhodou je však horší prodejnost.
 

Výhody akcií

Majitel akcií může zasahovat do řízení společnosti a zároveň neručí za závazky společnosti. Akcie mohou přinášet zisk a vyplácení dividend pasivní příjem. Veřejně obchodované akciové tituly může vlastník kdykoliv prodat na burze.
 

Nevýhody akcií

Některé společnosti mohou být ztrátové, což se poté může projevit i v ceně akciového titulu a v případě obchodovaných akcií tak může docházet ke ztrátám. Pokud akcie nejsou veřejně obchodované, může se vlastník setkat s jejich obtížnějším prodejem. V případě dividendy není firmám uložena povinnost jejich výplaty, tudíž tento typ příjmu je nejistý a nestabilní. Pokud si zakoupíte několik málo kusů akcií a jste tudíž minoritním akcionářem, chod firmy ovlivnit nemůžete, avšak máte právo zúčastnit se valné hromady a hlasovat na ní.
 

Faktory ovlivňující kurz akcie

Tržní hodnota akcie, tj hodnota, při které se střetává nabídka a poptávka po daném titulu, je ovlivnitelná určitými faktory a situacemi. 
 
Tržní cena akcie by měla odrážet především zisk společnosti a její dlouhodobé vyhlídky. Pokud investoři očekávají dobrý vývoj, cena akcie má tendenci dlouhodobě růst. Očekávání budoucích zisků je důležitým faktorem promítající se do ceny akcie.
 
Kvalitní management je dalším faktorem. Pokud má společnost kvalitní management, existuje vysoká pravděpodobnost, že se společnosti bude dařit a cena jejich akcií poroste. Pokud má společnost špatný management nebo existuje konflikt mezi zájmy akcionářů a managementem, lze očekávat negativní dopady na řízení společnosti i cenu akcie.
 
Dalším faktorem je finanční struktura, tj. z jakých zdrojů financuje firma svůj majetek a aktivity. V zásadě existují dva způsoby - dluhové financování nebo z vlastních zdrojů (vydáváním nových akcií). Pokud existují vysoké náklady na kapitálovou strukturu (firma se zadlužuje a mohou existovat např. vysoké úroky z úvěrů), snižuje se zisk a tím i cena akcií. Některé společnosti používají k financování svých aktivit vydávání dodatečných akcií. Tím se snižuje zisk společnosti na jednu akcii, čímž i klesá jejich cena, zároveň však existuje předpoklad, že firma získané finance dobře investuje do rozvoje svých aktivit a v dlouhodobém horizontu se zisk nakonec zvýší. Vysvětlením vztahu tržní hodnoty firmy a její finanční struktury se zabývá několik hypotéz, které tu však nebudeme detailně rozebírat.
 
Společnost by měla zvolit vhodnou dividendovou politiku, protože přístup k výplatě dividend je též faktorem, který ovlivňuje kurz. Po vyplacení dividend téměř vždy klesne kurz právě o absolutní hodnotu dividendy, avšak to není tak závažné jako změna samotné hodnoty dividendy. Investoři reagují silněji na pokles než na její růst. Dividendy vyplácí zpravidla velké a stabilní společnosti, které generují vysoké zisky a část jich vyplácí zpět svým akcionářům. Tyto akcie jsou zpravidla méně rizikové. Naproti tomu menší společnsoti ve většině případů dividendy nevyplácí (mnohdy dokonce vydávají nové akcie pro finacování svých aktivit). Investoři u nich spekulují na pozitivní vývoj - dlouhodobý růst, který se pozitivně promítne do ceny akcie.
 
Životní cyklus a investiční politika firmy jsou faktory, které bychom též neměli opomenout. V různých stádiích jsou i různé tržby a různá výše zisků a podle toho se určuje výplata dividend. Pokud firma investuje do úspěšných projektů, cena akcie roste a je pro investory zajímavá.
 

Strategie investora do akcií

Určité strategie již byly nastíněny v předchozích článcích o hráčích na trhu. U brokera si lze zřídit platformu nebo online účet, jednorázově nakoupit určité akcie a nechat je zhodnotit (pokud nejde o ztrátové tituly) a defacto nestarat se o ně každý den. Někdo k investování přistupuje jako ke hře a spekuluje dennodenně, kam kurz půjde, aby své peníze “protočil” co nejvíce. Někteří si takto příjemně přivydělají, jiní se tím živí, většina však prodělá. Tento způsob obchodování je velice riskantní zvláště pro ty, kteří trh ani dané tituly příliš neznají a spíše “hrají loterii” a špatně řídí riziko.
 
Mnoho investorů, zvlášť těch starších, preferuje nákup výhradně dividendových titulů, protože ne každá společnost vyplácí dividendy. Dividendové tituly jsou zpravidla méně rizikové a jejich cena více stabilnější. mladší investoři často spekulují na růst ceny akcie. Mnohdy se jedná o dynamické společnosti (např. v technologickém sektoru). Petenciálně vysoký výnos je vyvážen vyšším rizikem.
 

Základní pravidla

Konkrétní investiční strategie je základním stavebním kamenem portfolia. Každý investor by si měl stanovit očekávaný výnos, přípustnou ztrátu, investiční horizont a dle těchto parametrů si složit portfolio na míru. Stejná pravidla stanovení očekávaného výnosu, přípustné ztráty a délky investičního horizontu platí i pro jednotlivé pozice. A hlavně, každý investor by se následně své strategie měl striktně držet a nepodléhat psychologickým náladám trhu (ať již euforii, či panice). Dodržování stanovené investiční strategie zpravidla odděluje ziskové investory od těch ztrátových. Pouhé nakoupení akcií a doufání, že to vyjde je nejčastější chybou. Pamatujte, že naděje není řešení! Odpovědi proč a co se stane když jsou klíčové. Stejně tak mnoho dlouhodobých investorů má nulové základy portfolio managementu a risk managementu. Řízení rizika portfolia jako celku i jednotlivých pozic (včetně toho, jak se vzájemně ovlivňují), je neméně důležitým prvkem a je třebu mu věnovat zvýšenou pozornost.
 

Dividendová politika

Dividendová politika společnsoti bývá vášnivým tématem mnoha investorů. Někteří ji pokládají za zbytečně vyhozené peníze, které by jinak šly na rozvoj firmy a mohly zvýšit její zisky. Kdyby tedy nebyly vypláceny dividendy a společnost se dál úspěšně rozvíjela, projevilo by se to ve větším růstu cen jejích akcií. Výnos z dividend je navíc zdaňován, v ČR patnácti procenty, o které vlastně investor přijde. Jiní argumentují tím, že pravidelná výplata dividendy je ukazatelem dobrého hospodaření společnosti. Co stojí v pozadí dividendové politiky konkrétní společnosti by určitě mělo podléhat bližšímu zkoumání investora. V každém případě, pokud společnost nemá dostatek investičních příležitostí s dobrou návratností a generuje vysoké zisky, měla by část těchto zisků vyplácet zpět akcionářům, kteří ji defacto v počátku podnikání poskytli finanční prostředky na podnikání. Některé společnosti nejen že vyplácí dividendy, ale taktéž zpětně odkupují své akcie na burze. Přirozeně pak roste jejich cena, protože se zvyšuje zisk na akcii.
 
Vyplácení dividend je často spojeno s odvětvím či oborem, v němž firma působí. K tradičním dividendovým titulům patří banky, energetické společnosti nebo i producenti tabáku. Dividendy naopak málokdy vyplácejí technologické i další společnosti, zaměřené na růst hodnoty. (časopis Dámského investičního klubu ČS LADY IN, léto 2010, František Mašek, Nejistota nahrává dividendám)
 
Při strategii dividendových titulů je důležité přihlédnout k inflaci. V době nízké inflace mohou být zajímavé i ty dividendy, které přináší nízký výnos. Abyste jako majitelé akcií měli nárok na dividendu, je nutné titul držet v tzv. rozhodný den. Tento den určuje, komu bude dividenda vyplacena. Na burze se majitelé neustále mění a není možné sledovat každého, kdo titul držel a jak dlouho. Proto je tu rozhodný den pro nárok investora na dividendu, který určuje valná hromada. Kdo drží akcii týden před valnou hromadou, má právo účastnit se jí. Neznamená to však, že daný titul musí držet i v rozhodný den. Tyto informace jsou včas zveřejňovány. Může se tedy stát, že si nezkušený investor koupí akcie firmy až v době, kdy už na dividendu nemá nárok.
 
V následujícím díle se podíváme na vztah akcií a ekonomiky, jakožto další možnou strategii investování.
 
Autor: Pavlína Ondráčková
 

Seznam dílů Školy investování

Autor: redakce