Pojďme hned k věci a podívejme se na následující tabulku, která by měla obsahovat seznam titulů vhodných jako obrana proti zmíněnému konfliktu. To, čím tyto společnosti vynikají, jsou vysoké hrubé marže, které by právě měly být oním „brněním“ chránícím proti tenzím v oblasti mezinárodního obchodu.

Tabulka obsahuje vedle samotných společností a odvětví, z nichž pochází, i bankou odhadované hrubé marže pro rok 2019. Nejde o „hrubost“ ve smyslu zisků před zdaněním (čísla by pak byla z říše snů). Jde o zisky po přímých nákladech. Rekordmanem je zde společnost Celgene, která by na této úrovni měla generovat 96% marži.

Stratég Goldmanů David Kostin tvrdí, že právě společnosti s vysokými maržemi jsou nejlépe schopny ustát nákladové tlaky, které vyvolávají stále nová a nová cla uvalená na čínské exporty do USA a obratem na americké vývozy do Číny. Právě tato investiční strategie, založená na nejziskovějších firmách, by měla přinášet v případě další eskalace konfliktu s Čínou nejlepší výsledky.

Pokud se výsledky společností podíváme detailněji (a zejména na jejich schopnost generovat hotovost), zjistíme, že jde často skutečné o přeborníky. Poměr volného toku hotovosti k tržbám je u Celgen blízko 40 %. To znamená, že z každého dolaru tržeb této firmě zbude 40 centů z provozu po investicích, které může vyplácet akcionářům, hromadit v rozvaze, snižovat s nimi dluhy či kupovat jiné firmy. Adobe mělo loni tento poměr na 37 %, Amgen dokonce na 46 %! Pro srovnání, strojek na peníze jménem Apple dosahuje výkonů pohybujících se obvykle hluboko pod 30 %.

Teze Goldmanů má svou logiku a v podstatě se drží zaběhnutého mustru: Pokud se objeví nějaké problémy, nejlépe jim většinou čelí společnosti se silnou značkou, pozicí na trhu, efektivními operacemi, úsporami z rozsahu, silnou konkurenční výhodou, atd. Naopak nejzranitelnější jsou firmy, které už tak mají hluboko do kapsy, prochází nějakým složitým obdobím, musí zrovna hodně investovat, apod. K tezi Goldmanů, či přesněji řečeno k celé tezi „ve zlých časech nakupujte kvalitu“, by ale bylo dobré doplnit minimálně dvě věci:

Za prvé, defenziva už není tak dobrou defenzivou, pokud se do ní před námi natlačí většina trhu a zvedne její ceny a valuace na úrovně, u kterých je zaděláno spíše na problémy. A za druhé, vlastnění defenzivního titulu ještě neznamená, že na něm nebudeme realizovat ztráty. Relativně může jít o stále nejlépe si vedoucí skupinu akcií, ale jen proto, že jinde jsou ztráty vyšší. Klasickým příkladem jsou tradiční necyklické defenzivní sektory, které si při cyklickém poklesu trhu vedou nejlépe, ale to neznamená, že by byly v zisku. Z tohoto pohledu je nejlepší defenzivou hotovost.

Autor: Jiří Soustružník