Rozhovor s řečníky ČIK - Petr Čermák

242x přečteno

Petr Čermák nastoupil po dostudování vysoké školy jako akciový a komoditní analytik u obchodníka s cennými papíry Colosseum, a.s., kde se kromě tvorby analýz a komunikace s médii věnoval i value investování. Následně zamířil do bankovní sféry a do prostředí významných institucionálních investorů, kde mimo jiné spolupracuje s externími portfolio manažery na správě penzijních fondů. Petr je autorem knihy Investice do akcií - Základy value investování a tvůrcem webu www.investicedoakcii.cz, který se zaměřuje primárně na value investování.

Pátý ročník České investiční konference se uskuteční 19. a 20. listopadu 2018 v hotelu Pyramida v Praze. Více informací o konferenci naleznete na www.ceskainvesticnikonference.cz.

Můžeš nám říci, kdy jsi poprvé objevil investování do akcií? Pamatuješ si svou první investici? Jak dopadla?

Investování do akcií jsem poprvé objevil čistě náhodou, když jsem si na gymnáziu pročítal o přestávce sešit spolužačky, která se věnovala společenským vědám. Tou dobou jsem se zaměřoval spíše na informatiku a zajímalo mne, o čem se vlastně v tomto maturitním předmětu učí. Shodou okolností jsem otevřel sešit zrovna na stránce o ekonomii. Čtení mne zaujalo. Více jsem se tomu však nevěnoval a držel jsem se informatiky. Na vysoké škole jsem však hned v prvním ročníku narazil na ekonomii podruhé, a to jako na jeden z vedlejších předmětů. Teprve tam jsem pochopil, čemu se chci v životě věnovat. Objevil jsem finanční trhy a investování do akcií. Mou první investicí nebyla akcie, ale smíšený podílový fond, do kterého jsem investoval veškeré své úspory, které jsem tou dobou měl k dispozici. Následně jsem k němu přidal ještě jeden, tentokráte čistě akciový fond. Měl jsem tenkrát více štěstí než rozumu, protože byl zrovna začátek roku 2004 a akcie čekal několikaletý býčí trh. Prodával jsem se solidním dvouciferným výnosem někdy kolem roku 2006 až 2007. Mou první čistě akciovou investicí byl nákup diskontního řetězce Walmart, Jeho cena se tou dobou pohybovala již několik měsíců v pásmu mezi 44-50 USD. Já byl bohužel příliš netrpělivý a po několika dalších měsících, kdy se akcie nedokázala z pásma vymanit, jsem prodal. Samozřejmě to bylo těsně před růstem na 62 USD.   

Můžeš nám ve stručnosti popsat svůj současný investiční přístup?

Jsem value investor, který hledá na akciových trzích podhodnocené akcie. Snažím se nakoupit akcie společností, jejichž tržní cena leží hluboko pod mým odhadem jejich vnitřní hodnoty. Vnitřní hodnota je odhad ceny (či spíše cenového rozpětí), kterou by byl soukromý investor ochotný zaplatit při nákupu celé společnosti. Člověk ji může stanovit, aniž by znal tržní cenu akcie, a to převážně na základě finančních výkazů. Je to stejné jako v případě firmy, která není obchodovaná na burze. Když ji chceme prodat, musíme ji ocenit. Na základě ocenění teprve určíme, za kolik jsme ochotni ji nabídnout. Já dělám na akciových trzích to samé s tím, že po ocenění se jen podívám na aktuální tržní cenu akcií na burze. Pokud leží pod mým odhadem skutečné hodnoty firmy, potom nakupuji. Pokud ne, jdu dál. Ve svém portfoliu vybírám v zásadě 2 druhy firem. První kategorii tvoří hluboce podhodnocené akcie společností, které jsou většinou nevalné kvality a obchodují se pod hodnotou svého majetku očištěného o dluhy. Jedná se převážně o akcie malých firem. Druhou kategorii tvoří akcie kvalitních firem, které se sice neobchodují tak levně, ale mají nějakou dlouhodobě udržitelnou konkurenční výhodu, která jim umožňuje dosahovat nadprůměrné rentability a solidní ziskovosti. Tyto firmy se snažím nakoupit alespoň za férovou cenu. V portfoliu se však nebráním ani nákupům široce diverzifikovaných indexových ETF, pokud dávají valuačně smysl. Většinou v situaci, kdy nemám v dané oblasti dostatek zkušeností, či k nim nemám přístup přes svého obchodníka s cennými papíry. Příkladem může být indexové ETF na akcie rozvíjejících se trhů, které v současnosti držím ve svém osobním portfoliu.   

Byl vždycky stejný nebo se postupně vyvíjel?

Můj přístup se v čase vyvíjel a stále vyvíjí s tím, jak člověk získává více a více zkušeností. Na začátku jsem příliš netušil, jakou cestou se vydat. Zkoušel jsem technickou analýzu, ale vnitřně jsem cítil, že nedává příliš smysl nakupovat akcie firem podle toho, jakým směrem se zrovna pohnula jejich tržní cena. Potom jsem narazil na fundamentální analýzu a na růstové a value přístupy. Jakmile jsem poprvé přečetl knihu Inteligentní investor, tak jsem okamžitě věděl, že jsem konečně narazil na smysluplný přístup, který chci praktikovat.  

Čím více jsem však pročítal všemožné knihy a články o value investování, tím více jsem zjišťoval, že i v rámci value investování existuje mnoho různých variant. Jedni value investoři nakupovali pouze akcie pod likvidační hodnotou, druzí zase statisticky levné akcie, jiní se zaměřovali na akcie kvalitních společností za přijatelné ceny a aby toho nebylo málo, tak zde byli také aktivističtí investoři, kteří zasahovali do řízení jednotlivých společností. Časem jsem pochopil, že neexistuje jen jedna správná cesta a univerzální postup, který zaručí úspěch v investování. Každý si musí najít svou vlastní cestu a přístup, který vyhovuje jeho temperamentu. Já začínal s akciovými fondy, následně k nim přidal akcie hluboce podhodnocených firem a akcie kvalitních společností, které mohu držet v portfoliu několik let. Zkoušel jsem i speciální situace (např. spin-offs), ale ty jsem brzy opustil, protože jejich analýza zabere velké množství času. 

Můžeš nám trošku detailněji popsat posloupnost jednotlivých kroků v rámci tvého investičního procesu?

První krok spočívá v nalezení širšího okruhu potenciálně podhodnocených akcií. K tomu využívám akciový screening. První je zaměřený na hluboce podhodnocené akcie, druhý na akcie kvalitních firem. Třetím zdrojem investičních příležitostí jsou portfolia významných koncentrovaných value investorů, které pravidelně sleduji. Jakmile investor výrazně navyšuje pozice v některé ze svých akcií či nakupuje novou, tak se na ni zaměřím a snažím se pochopit důvody tohoto kroku. Pokud pochopím důvody nákupu a zároveň jsem schopný firmu ocenit, potom investuji také, jeli skutečně podhodnocená a připadá mi dostatečně atraktivní. Tento přístup má tu výhodu, že za vás udělají „předvýběr“ ti nejlepší value investoři světa. Pokud nepochopím důvody nákupu, potom nikdy neinvestuji. V minulosti jsem se již několikrát nepříjemně spálil, když jsem toto pravidlo porušil. Jakmile mám definovaný širší okruh příležitostí, tak přichází na řadu kvantitativní fundamentální analýza. Provedu finanční analýzu každé z firem, čímž dále zredukuji výběr potenciálních kandidátů. Následně záleží na tom, zda se dívám na hluboce podhodnocenou akcii či na akcii kvalitní společnosti. V prvním případě v rychlosti pročtu výroční zprávu a ujistím se o aktivech a závazcích, které ve svých výpočtech používám, případně se snažím nalézt skryté hrozby, které pouhý pohled na čísla neodhalí. V případě hluboce podhodnocených akcií poměrně hodně diverzifikuji, takže případné chyby nejsou až tak bolestivé. Ve druhém případě však mají akcie podstatně větší váhu v mém portfoliu, a proto také vyžadují mnohem důkladnější hloubkový průzkum, který zabere podstatně více času. Pročítám výroční zprávy za několik let a snažím se správně identifikovat konkurenční výhodu firmy, pochopit její podnikání a důvody podhodnocení.

V poslední části upravím své kvantitativní odhady vnitřní hodnoty o zjištěné skutečnosti a rozhodnu o případném nákupu akcie. Následně pravidelně monitoruji své portfolio a sleduji, zda již cena dosáhla mého odhadu vnitřní hodnoty či nikoliv. Tento proces se pravidelně opakuje.

Jakým způsobem hledáš investiční příležitosti?

Jak jsem již zmínil. Primárním zdrojem jsou akciové screeningy a portfolia jiných value investorů. Dále sleduji valuace jednotlivých akciových indexů. Čas od času se neštítím nakoupit indexové ETF. Poslední dobou se také zaměřuji na změny v indexech. Spolu s tím, jak v uplynulých letech roste význam pasivního investování, tak se ze změn v indexech stává zajímavý zdroj potenciálních příležitostí. Pokud například dojde k vyřazení některé z firem z významného indexu, potom jej indexové fondy a ETF automaticky prodávají, a to bez ohledu na fundamenty. Nucený prodejní tlak pak může vést k podhodnocení akcie. Obzvláště zajímavé mi připadají změny v indexech akcií s velmi nízkou tržní kapitalizací či v indexech rozvíjejících se zemí, kde se mi zdá tržní neefektivita podstatně vyšší než v případě rozvinutých trhů a indexů firem s vysokou kapitalizací. 

Autor: redakce