Krocení kryptoměn

576x přečteno

Kryptoměny a tokenová ekonomika jsou definitivně v hledáčku politických autorit a regulátorů tradičního finančního světa. S tím, jak nabírají čím dál větší momentum, roste zvědavost, údiv, ale i obavy. Kryptoaktiva se dnes obchodují na z větší části neregulovaných trzích s rozdílnou likviditou a manipulační techniky na těchto trzích hravě strčí do kapsy i praktiky na „centových akciích“ v sedmdesátých letech. Hlasy volající po nutnosti nějakým způsobem prostředí regulovat tak čím dál častěji zaznívají nejen z rozvíjejících se zemí a malých ekonomik, ale také z vyspělého západního světa.

Téma regulace kryptoměn není nové a periodicky se vrací, přesto se od podnikání konkrétních kroků zatím vždycky ustoupilo. Pokud zůstaneme doma v Evropě, zjistíme například, že Evropská centrální banka má bitcoin a na něj navázané kryptoměny v hledáčku od roku 2014. V posledních měsících ale tlak na regulaci kryptoměnového trhu prudce sílí. Nedávné setkání ministrů financí a guvernérů centrálních bank zemí G20 v tomto směru přineslo dva závěry. Kryptoměny nejsou finančníky vnímány jako měny a G20 si vzala za cíl prosadit na kryptoměny pohled jako na digitální aktiva. To by mimo jiné umožnilo zdanit kapitálové výnosy z jejich obchodování. Podobný postoj již dříve prezentoval na pražském KPMG Finance Foru 2018 Yves Mersch z výkonné rady Evropské centrální banky. Zástupci G20 také doufají, že se podaří vytvořit a prosadit jednotný mezinárodní regulační rámec ke kryptoměnám dříve, než státům celé odvětví přeroste přes hlavu. Předseda Argentinské centrální banky Federico Sturzenegger potvrdil, že první návrh na společný postup by měl být hotový začátkem léta.

G20 ale není jediná. Řadu měsíců jsme mohli pozorovat první dětské krůčky vedoucí k regulaci kryptoměn ze strany Japonska, Francie, Německa a USA. Důvodem jsou obavy z ilegálních aktivit i rizika pro nepoučené investory. Mersch si dokonce myslí, že by kryptoměnový trh mohl časem představovat hrozbu pro stabilitu dnešního finančního systému. „Existují už i banky, které drží pozice v bitcoinech, a do byznysu vstupují infrastruktury finančního trhu jako burzy cenných papírů. To představuje vážnou hrozbu pro finanční stabilitu,“ tvrdí. Přestože Mark Carney, guvernér Bank of England a předseda Rady pro finanční stabilitu G20, tento názor zatím nesdílí (kryptoaktiva podle něj vzhledem k současné kapitalizaci nepředstavují pro stabilitu závažné riziko), není Mersch ve svých názorech osamocený. Po přísnější regulaci volá také francouzská politička a generální ředitelka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová. Ta poukazuje zejména na ilegální aktivity, které mohou být pomocí kryptoměn financovány. 

Existuje však i zcela opačný pohled. Regulace s sebou totiž přináší i podíl zodpovědnosti. „Ne, tvrdá regulace, nebo dokonce zákazy nejsou správnou cestou. Jednak regulovat decentralizované systémy je samozřejmě praktický problém (podobné úvahy přece byly i na začátku u internetu, který je též decentralizovaný) a navíc regulace znamená též jistou míru garance ze strany veřejného sektoru a to bych si dvakrát rozmyslel,“ okomentoval pro Marwick viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl.

Regulace je problematická ještě z jiného důvodu, a to proto, že často nesmyslně brzdí technologický vývoj. V historii jsme toho byli svědky například v počátcích motorismu. První automobily byly ve Velké Británii zregulovány do té míry, že jejich používání ztrácelo prakticky smysl. Před automobilem se například musel pohybovat běžec s červeným praporkem, který kromě mávání měl i povinnost zvoncem či píšťalou upozorňovat na to, že se pomalu jedoucí automobil blíží. K obsluze vozu bylo navíc kromě řidiče potřeba také technika. Důsledkem pak byla především ztráta důležitého technologického náskoku země. „Regulace zbytečně hází klacky pod nohy vývoji technologie, která může do budoucna znamenat největší přínos zejména pro ty nejchudší části světa a nejchudší členy společnosti. Bohatí distribuovaná řešení bez nutnosti korumpovatelného centra a omezení státními hranicemi nepotřebují tolik jako chudí. Pro ně to může být rozdíl mezi bytím a nebytím. A zejména kvůli nim bychom měli být u regulace nových technologií co nejopatrnější,“ vysvětluje Dominik Stroukal, autor první české knihy o bitcoinu a hlavní ekonom společnosti Roklen Fin.

Proč je regulace kryptoměn větší oříšek, než by se mohlo zdát

Decentralizované digitální měny sdílejí charakteristiky měn, movitého majetku, komodit i peněžních přenosových sítí. Pokud vyjdeme z předpokladu, že jde skutečně o formu jakýchsi kryptoaktiv, což by například umožnilo snadné zdanění kapitálových zisků, narazíme na problém. Kryptoměny budou z dané kategorie přetékat do dalších a hrozí, že státy buď slibně se rozvíjející technologii silně zbrzdí, nebo vytvoří regulatorní rámec, který nebude možné v praxi reálně dodržovat. Ukážeme si to na následujícím příkladu.

Mají být z hlediska legislativy kryptoměny chápány jako zvláštní forma aktiva?

Pokud se o měnu v právním smyslu nejedná, můžeme s klidným svědomím označit kryptoměnu za majetek či aktivum? Na první pohled to vypadá logicky a konzistentně. Většina majetku se však nepřesouvá tak často a v tak malých množstvích, jako je tomu právě v případě kryptoměn. To je v praxi problém, zejména pokud jde o způsob realistického zdanění. Kryptoměny a další digitální tokeny jsou totiž vedle obchodování využívány jako nástroj směny a transakční prostředek a rychlost jejich oběhu prakticky znemožňuje důsledně dodržovat pravidla pro kapitálové výnosy a ztráty. I pokud bychom je dodrželi, zahltíme úřady takovým kvantem dat, že se nebudou stíhat věnovat již ničemu jinému. Podobné chyby se v roce 2014 dopustila americká IRS. Ta se rozhodla z daňového pohledu kryptoměny uchopit jako majetek podléhající krátkodobým a dlouhodobým kapitálovým výnosům (inspirací byly sběratelské mince). To ale znamená, že každý, kdo něco nakupuje za kryptoměny (například kávu), by si měl správně s každou transakcí počítat také zisk (nebo ztrátu) vůči pořizovací ceně kryptoměny. Výsledkem bylo nařízení, které lze jen velmi obtížně dodržet, nakonec musel být dodatečně stanoven alespoň minimální transakční objem, kterého se zdanění kapitálových zisků týká.

Ani to však rozhodně není ideální řešení. Prostředí kryptoměn tvoří komplexní systém a takové systémy si udržují vlastní křehkou rovnováhu a nelze u nich nikdy dopředu bezpečně odhadnout, co necitlivý zásah, jakým každá regulace nezbytně je, ve skutečnosti přinese. Jak trefně připomíná například Michael Lewis ve své knize Flash boys (pojednává o praktikách high-frequency obchodníků), každá systematická nespravedlnost na finančních trzích pramení z nějaké nezamýšlené vlastnosti regulace, která se snažila napravit předchozí nespravedlnost.

Podobně problematické je ale také chápání digitálních tokenů coby měn v jejich dnešním smyslu elastických peněz. Kryptoměny například neznají likviditu na vyžádání a jejich emise je pevně dána programovým kódem. To má své ekonomické důsledky, které se dnes projevují vysokou volatilitou, kolísající likviditou a snadnou manipulovatelností ceny jednotlivých tokenů. „Nenaplňují ani jednu charakteristiku peněz: nejsou uchovatelem hodnoty, zúčtovací jednotkou a dost málo zatím i prostředkem směny. Pro mě osobně připomínají spíše kryptokomodity či jakási speciální kryptoaktiva,“ vysvětluje svůj postoj Hampl. Státy navíc většinou definují měnu jako zákonné platidlo vlastního nebo jiného státu. Tato podmínka pak brání formálně uznat jiná platidla jako skutečné měny. Má to svůj důvod. Povolení výjimky by otevřelo Pandořinu skřínku. Měla by se udělat výjimka pro bitcoin? Pokud ano, neměla by platit například i pro letecké míle?

Je vůbec technicky možné kryptoměny regulovat?

Jednou ze základních vlastností bitcoinu a odvozených kryptoměn je rezistence vůči cenzuře a vyloučení nějaké strany z transakčního procesu. Po technické stránce tuto funkci zajišťuje veřejný blockchain a jeho decentralizovaná povaha. Pokud by například bitcoin legálně zakázala jedna země, výsledkem bude, že se lokální na kryptoměny navázaný byznys přesune k sousedům, samotnou síť to ovšem neovlivní vůbec nijak. Totéž platí pro velmi tvrdou regulaci.

Dobrým příkladem je New York BitLicense, která kombinovala koktejl náročných předpisů a nutnost vlastnit pořizovací licenci v ceně 100 000 dolarů. V okamžiku, kdy smlouva vstoupila 8. srpna 2015 v platnost, přerušilo deset místních bitcoinových startupů ve státě New York veškerý byznys a přesunulo jej do okolních států. Událost pak vstoupila do dějin kryptoměn jako „Velký bitcoinový exodus“. Totéž se dnes děje na globální úrovni, příkladem jsou třeba velké bitcoinové burzy operující v daňových a kryptoměnových rájích nebo pozvolný přesun velkého kryptoměnového byznysu z Číny. Dokud budou existovat země, kde kryptoměny existují beze snahy o jejich omezování, nebudou pokusy o jejich usměrnění v praxi příliš fungovat. Zatím ostatně neexistuje na problematiku kryptoměn a digitálních tokenů jednotný pohled ani v rámci jednotlivých zemí. Když se podíváme například na USA, zjistíme, že Komise pro cenné papíry (SEC) chápe kryptoměny a jejich deriváty jako formu cenných papírů, a podléhají tudíž regulaci, legislativa státu Wyoming naopak výslovně uvádí, že se o cenné papíry nejedná, a CFTC (Commodity Futures Trading Commission) naopak zastává stanovisko, že se jedná o komodity.

Regulacím se přesto nejspíše vyhnout nelze

Kryptoměny si zvolily za své životní prostředí těžce regulovanou arénu (finanční systém) a není příliš pravděpodobné, že z ní vyjdou bez bojových jizev. Ve finále bude dokonce lepší, když se regulační rámec objeví dříve nežli později. Nejasná pravidla na hranicích tradičního finančního světa a kryptoměnové ekonomiky vytváří atmosféru nejistoty, drsných preventivních opatření a obav. Takový stav je dlouhodobě neudržitelný a škodí všem zúčastněným stranám.

Dokud budou navíc kryptoměny populárním veřejným tématem, budou se objevovat i nové pokusy o jejich regulaci. Rozumná, jasná pravidla by tak mohla prospět všem – bankám, navázanému byznysu i uživatelům kryptoměn. Nyní se tedy hraje hlavně o to, zdali se pokusí státy nové, rychle se rozvíjející odvětví spíše brzdit, nebo jej využít. Na to druhé sází například Stroukal: „Největší zásahy teprve přijdou. Kryptoměny se můžou stát předmětem daně z přidané hodnoty, vysokých kapitálových zisků a podobně. Kdyby chtěly státy kryptoměny zakázat, měly to udělat mnohem dříve. Dnes pro ně bude mnohem jednodušší a výnosnější začít celý sektor danit,“ vysvětluje.

Kryptoměny jsou ostatně v nezbytně nutné míře regulovány již dnes. Samotná směna kryptoměn za státem uznávané peníze je regulována stávající legislativou, zejména pokud se jedná o KYC/AML politiku na burzách a ve směnárnách.

Kus ironie

Podobně jako internet mají kryptoměny globální povahu, přístup k nim je otevřený, decentralizovaný a nepotřebují ke svému fungování svolení autorit. Jedním z důvodů je nerespektování státních hranic. Stejně jako v případě internetu jediné, co je možné efektivně kontrolovat, jsou pouze „okraje“. V případě kryptoměn je tvoří hlavně body, kde dochází ke konverzi za státem uznávané měny. Vedle zpřísňujícího se dohledu na centralizované směnárny a burzy se to dnes děje hlavně na úrovni komerčních bank. Přísnější dohled na centralizované burzy je pravděpodobně v pořádku. Centralizované instituce držící privátní klíče (způsob prokazování vlastnictví kryptoměny) ke stovkám tisíc cizích tokenů si přísnější dohled nejspíš zaslouží.

Trochu spornější je ale situace v případě bank. Na jedné straně je pochopitelné, že extrémně regulované instituce nechtějí mít s podobnou třídou aktiv nic společného, tedy alespoň do té doby, než budou existovat jasná pravidla. Je v tom ale nesporně kus ironie, když dnes vlivné bankovní skupiny preventivně blokují pod hlavičkou KYC/AML politiky transakce směřující na kryptoměnové burzy či nákup digitálních tokenů prostřednictvím kreditních karet, podobně jako to dělají u hazardních her. Jedním z důvodů, proč bitcoin a další kryptoměny vznikly, byla totiž právě snaha o obranu proti podobným praktikám nedobrovolného vyloučení nepohodlné protistrany z transakčního procesu.

*Článek byl publikován v květnovém čísle magazínu KPMG Česká republika Marwick

Autor: Marwick