Odyssea hodnotového investování

664x přečteno

Zimní semestr jsme zakončili v duchu buffettovského přístupu k investování v podání Martina Kúšika. Bývalý partner v Pentě si před třemi lety založil investiční společnost Odyssey 44. Investiční filozofie je taková, že jsou růstovými investory s investičním horizontem navždy, protože pokud člověk má něco kvalitního, co je svým způsobem výjimečné, proč by to chtěl prodávat.

Pan Kúšik se ve své firmě věnuje private equity v České republice a na Slovenku a ještě stock pickingu ze světových trhů. Cílem je vytvoření koncentrovaného portfolia cca. 5 titulů a ideální IRR by se mělo pohybovat na 15+%. Za dobu své existence realizovali zatím jednu investici, kterou je poloviční podíl ve Sportisimu, 80 % peněz je tedy ještě na účtu, z toho ale nejsou nervózní, důležité je nepodlehnout svrbění prstů a neudělat ukvapené rozhodnutí. Tento investiční přístup vyžaduje notnou dávku trpělivosti a emocionální stability při čekání na tu správnou příležitost.

Svůj investiční proces pan Kúšik popsal ve čtyřech bodech. Jako první je důležité si uvědomit, čemu člověk opravdu rozumí a ne čemu si myslí, že rozumí. Jedná se o koncept „circle of competence“, kde není důležitá šířka, ale hloubka. Není reálné, aby byl jeden člověk odborníkem na mnoho odvětví, proto jediný způsob, jak přechytračit ostatní investory je jít do hloubky. To vyžaduje, aby člověk hodně četl a měl otevřenou mysl, zachoval si odstup a byl schopný objektivního hodnocení. Dalším krokem je definice konkurenční výhody. K demonstraci této problematiky použil pan Kúšik metaforu o hradu a příkopu. Jelikož při koupi firmy kupujeme budoucnost, potřebujeme, aby se náš „hrad“ dokázal bránit nájezdníkům, nejlépe navždy. Toho dosáhneme tím, že budeme mít vykopaný „příkop“, který ideálně budeme stále prohlubovat. Uvědomit si tedy, co je naším příkopem, jak ho udržet a vylepšovat je klíčové pro budoucí konkurenceschopnost a profitabilitu naší investice. Zároveň je podstatné mít ve firmě charakterní, inteligentní a energický management, který je schopný efektivně alokovat kapitál, úspěšně reinvestovat a k tomu musí umět byznys dobře řídit s jasnou vizí a strategií. A na konci je tu samozřejmě otázka ceny. Každý člověk je omylný, proto je dobré nechat si určitý „margin of safety“. Nicméně pro růstového investora není až takový problém připlatit si za kvalitu, protože raději bude mít výbornou společnost za dobrou cenu než dobrou společnost za výbornou cenu.

Příběh Sportisima je takový, že firma se pohybuje v retailovém byznysu, kterému pan Kúšik díky předchozím zkušenostem s projekty Dr. Max a Fortuna velmi dobře rozumí. Zároveň rostlo organicky s úctyhodným CAGR na tržbách 24 %, navýšilo svůj tržní podíl na zhruba třetinu, a je tedy jasnou jedničkou. Hrubá marže je velmi stabilní a v posledních letech se EBITDA marže pohybuje 3 % nad marží sektoru, což signalizuje konkurenční výhodu. Jelikož investiční horizont mají navždy, je důležité vědět, co s firmou dál až zoptimalizují a zefektivní vnitropodnikové procesy, které pokulhávaly zejména v oblasti zásob a jejich účtování. Tu se zdá být poměrně silný potenciál zahraniční expanze.

Na závěr pan Kúšik zmínil, že právě post-akviziční fáze value creation je ta, která ho nejvíce naplňuje a my se tedy těšíme, že nám někdy v budoucnu přijde pohovořit právě o této druhé fázi private equity investování a o tom, kam se se Sportisimem posunuli.