Pokud bychom se ale domnívali, že zájem o německé banky je vysoký, mýlili bychom se. Zájemce totiž odrazuje nejen finanční zdraví německých finančních institucí, ale i rizika spojená s možnými akvizicemi a nejistota související s regulací. Výsledkem je tak velmi anemický objem transakcí, který v Německu za posledních pět let dosáhl pouhé desetiny hodnoty transakcí v celé Západní Evropě – viz následující obrázek:


Pokud na tom bude Německo chtít něco změnit, bude muset udělat ústupky. Ukazuje na to poslední vývoj točící se kolem druhé největší banky Německa Commerzbank. Jako možní zájemci byla zmiňována Compatriot Deutsche Bank, italská UniCredit či francouzská BNP Paribas. Zájem je dán tím, že Commerzbank je i přes brutálně klesající příjmy stále dobrou základnou pro vstup na německý trh a sázku na oživující ekonomiku celé eurozóny. Commerzbank navíc generuje téměř čtvrtinu svých příjmů ze segmentu malých a středně velkých společností a obchoduje s velkým valuačním diskontem. Jak je zřejmé z následujícího grafu, který porovnává poměry tržních cen a účetních hodnot akcií vybraných bank, valuace je velmi nízká i u další velké německé banky Deutsche Bank:

Je možné, že by Commerzbank nakonec skončila v náručí své německé kolegyně? Ve Španělsku a Itálii si národní bankovní šampioni Banco Santander a Intesa Sanpaolo své domácí rivaly za nízké ceny skutečně koupili. Jenže Deutche Bank se netěší právě pevnému finančnímu zdraví. Její doménou je navíc trading, kterému nesvědčí nízká volatilita na trzích, a Autonomous Research před nedávnem dokonce vyjádřil názor, že banka už se nachází „za hranicí opravitelnosti“. UniCredit zase vydává velké peníze na investice do svého IT a bojuje se špatnými úvěry. Citi navíc tvrdí, že tato banka má jiný typ zákazníků a tudíž by po fúzi s Commerzbank nedošlo k výrazné úspoře nákladů a zvýšení efektivity.

Zbývá tedy BNP a podle některých zpráv je právě ona favoritem německé vlády. BNP slíbila expanzi na německém trhu a má za sebou řadu zahraničních transakcí. Její sňatek s Commerzbank by navíc přicházel v době, kdy se Macron a Merkelová snaží o posílení spolupráce obou zemí. Jenže i tak by nešlo o nic jednoduchého a BNP by nemohla čekat rychlý úspěch, kterého se jí v podobných situacích podařilo dosáhnout v Itálii, Belgii a na domácí půdě. Koneckonců když i sama německá vláda preferuje zahraničního kupce své domácí banky, je zřejmé, že půjde o skutečný oříšek. Možná, že Němci budou nakonec muset dát stranou svou averzi k investorům ze zemí, jako je Katar nebo Čína.

Zdroj: Bloomberg Gadfly