Propadne se Japonsko zpět do deflace i přes ohromné tištění peněz?

2737x přečteno

Guvernér japonské centrální banky Haruhiko Kuroda stanovil v minulém roce, že cílem je zvýšit inflaci v Japonsku na 2 procenta a započal nejexpanzivnější monetární politiku na světě. Druhým cílem je udržitelnost státního dluhu. Při celkem jednoduchém propočtu je však zřejmé, že očekávat splnění obou cílů zároveň je dosti nepravděpodobné.

Japonská deflace započala v roce 1998 a trvala celých patnáct let. Byla zvláštní svojí enormní délkou, ale také mírou deflační stability a mizerným ekonomickým růstem. Za celou dobu trvání deflace nepřesáhla meziročně 1 procento. K jejímu vzniku přispěly dva faktory. Tím prvním byla asijská finanční krize v roce 1997 a druhým byly domácí potíže s bankovními institucemi, které nebyly schopny podpořit ekonomiku v době krize. Centrální banka byla také bezmocná, protože již v době před vypuknutím problémů byly úrokové míry na úrovni 0,5 procenta a neexistoval prostor pro další snižování. Někteří analytici upozorňují, že Evropa je na počátku podobných problémů, jako bylo před lety Japonsko. Keynesiánská rozhazovačná politika, která měla nastartovat hospodářský růst, učinila z Japonska nejzadluženější stát na zemi. Celkový poměr státního dluhu k HDP se v tomto roce vyšplhá v letošním roce na 224 procent. Japonská centrální banka se v nedávné době stala největším vlastníkem japonského státního dluhu. Celkově její podíl na držení státních dluhopisů překonal již 20 procent.

Guvernér japonské centrální banky Haruhiko Kuroda stanovil v minulém roce, že cílem je zvýšit inflaci v Japonsku na 2 procenta a započal nejexpanzivnější monetární politiku na světě. Bilanční suma japonské centrální banky v grafu č. 2 připomíná exponenciálu. Druhým cílem je udržitelnost státního dluhu. Při celkem jednoduchém propočtu je však zřejmé, že očekávat splnění obou cílů zároveň je dosti nepravděpodobné. Při aktuální velikosti japonského státního dluhu a úrokové sazbě 1 procento spolykají pouze úroky z tohoto dluhu 24 procent vybraných daní v Japonsku. Pokud by se sazby zvedly na 2 procenta, je to již 46 procent a při velikosti úroku 4,3 procenta by veškeré daňové příjmy padly pouze na úhradu úroků. Na splácení dluhů a jakékoliv jiné státní výdaje by nezbyl ani jen. Japonsko, které zažívalo dlouhodobě 1 procentní deflaci a zmíněný úrok 1 procento tedy pro domácí investory znamená reálný výnos 2 procenta. Pokud by se však podařilo splnit první cíl centrální banky a inflace by vzrostla na 2 procenta, budou investoři požadovat úrok 4 procenta, což by znamenalo vážný problém.

Zdá se, že cíl centrální banky docílit dvouprocentní inflace se do poloviny příštího roku nepodaří naplnit i z jiného důvodu. Dosavadní nárůst cenové hladiny byl spojen především s poklesem kurzu jenu vůči dolaru. Ten se ale v posledních měsících zastavil. Hlavní důvod je podle banky Credit Suisse především v tom, že ačkoliv se inflace mírně zvedla, tak jednotkové náklady práce propadly za posledních 12 měsíců o 2,5 procenta.

Graf č. 1: Vývoj inflace předpokládaný Credit Suisse a Japonskou centrální bankou v procentech (Zdroj: Credit Suisse)

Tabulka: Majitelé japonského a amerického státního dluhu (Zdroj: Fed, BoJ)

Graf č. 2: Měsíční vývoj měnového páru USDJPY (Zdroj: Colosseum Metatrader 5)

Graf č. 3: Celková aktiva japonské centrální banky v miliónech jenů (Zdroj: BOJ)

Autor: Vít Jedlička, analytik, Colosseum, a.s.

Autor: redakce