Cesta k úspěchu Gabriela Eichlera

4848x přečteno

Život Gabriela Eichlera je fascinujícím příběhem kluka, který po maturitě odešel do světa na zkušenou, ale už se kvůli nástupu komunismu nikdy nevrátil. Získal doktorát z ekonomie, stal se viceprezidentem Bank of America, která paradoxně půjčovala komunistickým zemím miliardy dolarů.

Když byla jeho mise u Bank of America po pádu komunismu splněna, vrátil se do Česka. Zde založil společnost Benson Oak. Společnost, která investovala mimo jiné do AVG a investici zakončila husarským kousek, když AVG, jako první českou firmu, dostala na NYSE. Právě na tento příběh se můžete těšit 12.11. v rámci přednášky Klubu investorů.

Gabriel Eichler se narodil v roce 1950 v Bratislavě, ale z Československa odešel hned po maturitě v roce 1968, jak sám říká na zkušenou. Z důvodu nástupu komunismu nakonec zakotvil v Americe a Kanadě. S angličtinou na tom nebyl dobře, na pokrytí životních nákladů si musel půjčit. Avšak díky tvrdé dřině (pracoval jako umývač nádobí a číšník) nakonec dokázal vystudovat mezinárodní vztahy a získat doktorát z ekonomie.

To, že z něj nebude klasický ekonomický akademik, bylo jasné hned, když ho sám hlavní ekonom Bank of America přijal do banky. Časem se také vypracoval na hlavního ekonoma, ale nakonec přešel do skutečného bankovnictví. Klíčovým faktorem pro přesun v rámci banky, byl jeho původ ve východní Evropě. Bank of America totiž poskytovala půjčky východnímu bloku bez dostatečných znalostí tamější mentality a poměrů. Posléze se začalo ukazovat, že většina těchto peněz zůstane nedobytných. Gabriel se stal regionálním generálním ředitelem a jeho hlavním úkolem bylo dostat půjčky z komunistických zemí zpět (jednalo se celkem o miliardy dolarů) a navíc měl na starosti hodnocení rizik u více než 100 států. Zároveň byl členem několika bankovních komisí, které se zabývaly restrukturalizací bankovních dluhů právě těchto zemí. Díky činnosti Bank of America ve východní Evropě s tím měl bohaté zkušenosti. Dokonce si vysloužil přezdívku Mr. Poland, jelikož si dovolil komunistickému Polsku oznámit, že zbankrotovalo. Podle slov Gabriela Eichlera se situace vyřešila takto: „Bránili se, že socialistické státy přece nekrachují. Tak jsem po nich chtěl, aby zaplatily. Jenže oni neměli čím. Ve výsledku jsme pro ně museli vymyslet restrukturalizaci podobnou jako nyní v Řecku“. Střet vyspělého bankovnictví a komunistické iluze musel být pro všechny velká škola. Gabriel si vysloužil svůj profesní kredit právě tím, že dokázal velkou část těchto peněz dostat zpět (téměř 50%, zbytek odepsáno).

V roce 1990 z banky odchází a vrací se do Československa. Zde ihned zakládá společnost Benson Oak, která je nejstarší "investment banking boutique" v Čechách. Firma se nyní věnuje hlavně přímým investicím do vznikajících společností. Ale k Benson Oak až později.

Díky svým zkušenostem se podílel na diskuzích o československé ekonomické transformaci a restrukturalizaci všech půjček. V roce 1994 ho Vladimír Dlouhý přivedl do ČEZ. Společnost se tehdy nacházela ve stavu, kdy nikdo pořádně nevěděl co s ní. Sílily hlasy, aby se společnost rozdrobila a neskončila jako pohrobek socialistického molochu. Část tehdejší vlády totiž chtěla společnost rozdělit na několik menších regionálních energetických společností. Nakonec se vedení společnosti podařilo tyto hlasy umlčet, jelikož vědělo, co firmu čeká. Před sebou mělo investiční program za 180 miliard korun na dostavbu Temelína a odsíření a vyčištění všech elektráren. Jednou z možností byla půjčka od Světové banky, kterou by ale musel garantovat stát a to bylo na tehdejší dobu extrémně riskantní. Úkolem Gabriela bylo tedy připravit společnost na druhou možnost - restrukturalizovat firmu do takové formy, aby mohla získat rating a vydávat obligace na evropských a amerických trzích. ČEZ byla první postkomunistická společnost, které se to podařilo.

Po tomto úspěchu z ČEZ odchází a stává se, na žádost věřitelů, předsedou představenstva a generálním ředitelem Východoslovenských železáren. Společnost dlužila 450 milionu dolarů a věřitelům bylo jasné, že bez razantního zásahu své peníze už nikdy neuvidí. Situace ve firmě byla poplatná době, ve které se východní Slovensko nacházelo. Hlavní slovo v regionu mělo několik velkopodnikatelů, kteří se snažili za každou cenu prosadit své zájmy i v železárnách. I přes hrozbu smrti, se Gabrielovi povedlo společnost restrukturalizovat, po roce přivést opět k zisku a následně úspěšně prodat. Díky svým kontaktům objížděl svět a společnost nabízel k prodeji většině velkých železárenských korporací. Velkým zájemcem byl i Lakshmi Mittal, ale společnost nakonec skončila v rukou US Steel.

Zvláštní kapitolou je Gabrielova společnost Benson Oak. Tuto venture kapitálovou společnost založil již v roce 1991 jako první společnost svého druhu v postkomunistické zemi. Od svého počátku působila nejen jako investor, ale také jako poradce při prodeji firem.  Za dobu své činnosti se angažovala ve více než 70 transakcích v celkové hodnotě 6 miliard Eur. Její vlastní investice se pohybují v rozmezí 5 – 15 milionu EUR a od roku 2001 investovala již 1,28 miliardy korun do nově vznikajících projektů.

Mezi úspěšnými projekty je ale i mnoho těch, které se nakonec nepodařily. Neúspěšný byl např. boj o Aero Vodochody, kde je několikrát přeplatila Penta Investments.

Nejúspěšnější investicí je bezpochyby AVG a jeho následné uvedení na newyorskou burzu. Tvůrci AVG (tehdy ještě Grisoft) chtěli společnost prodat a k jejímu prodeji si jako poradce přizvali právě společnost Benson Oak. Po prasknutí internetové bubliny v roce 2001 byl ale trh ochromen a nebyli žádní potencionální zájemci. Toho Benson Oak využil a firmu koupil. Byla to firma s výborným produktem v oblasti, která začínala svůj obrovský boom – IT bezpečnost. Geniálním nápadem zakladatelů bylo nabízet svůj produkt zdarma a nechat si platit až za jeho rozšířenou verzi. Toto rozhodnutí a jazykově a prostorově bezbariérový počítačový svět předurčovaly AVG k úspěchu. Hlavním cílem, který si v Benson Oak předsevzali, bylo zbourání psychologické hranice České republiky a udělat z AVG společnost, která myslí skutečně globálně. Hlavní konkurenční výhodou společnosti byl propracovaný produkt a lidé, kteří ho stvořili. Stačilo pouze tedy, aby firma dokázala sama sebe prodat a stát se světoznámou.

Úsilí se vyplatilo, a když AVG vstoupilo v roce 2012 na NYSE, v Benson Oak na tomto exitu vydělali více než desetinásobek své původní investice.

Více nejen o tomto fascinujícím příběhu si přijďte poslechnout na přednášku Gabriela Eichlera 12.11. v 19:30 na VŠE v Praze.

Zdroje: www.bensonoak.cz; www.euroskop.cz, časopis Forbes, interní materiály společnosti

Autor: Vít Štumper