Škola investování 38: Fundamentální analýza 11. část

4043x přečteno

Poslední díl fundamentální analýzy se zabývá cash flow, bilanční, historické či kombinované metody firemní FA.

Ostatní metody firemní FA

Do této skupiny metod patří cash flow metody, bilanční, historické či kombinované metody. Není jim věnován detailní popis, přesto si je stručně přiblížíme.
 
Cash flow (dále jen CF) metody respektují časovou hodnotu peněz, což znamená, že musíme určit budoucí peněžní tok a diskontovat ho k současnému okamžiku. Opět se tak dostáváme k diskontním modelům, které však pracují pouze s tou částí zisku, která je vyplácena akcionářům. Zbylý zisk zadržený ve společnosti zde není zohledněn a navíc pokud firma nevyplácí dividendy, jsou dividendové diskontní metody nepoužitelné. Při výpočtu CF metod se používá volný CF, který lépe zobrazuje stav společnosti.
 
Cash flow, česky peněžní tok, je rozdíl mezi příjmy a výdaji peněžních prostředků za určité období. Hlavní rozdíl oproti zisku je v chápání vstupních veličin. Při vyjadřování hospodářského výsledku používáme výnosy a náklady firem, které však nemusí znamenat fyzický tok peněz. Z tohoto důvodu vzniká určitý rozpor mezi účetním a fyzickým stavem peněžních prostředků. Abychom dokázali určit, s jakými finančními prostředky společnost disponuje, bez ohledu na výši zisku, musíme pracovat s tokem peněz. Tato veličina vypovídá o schopnosti podniku generovat peníze, což je jedním z rozhodujících kritérií při výběru a hodnocení investičních projektů.
 
Rozlišujeme zde volný CF pro akcionáře a volný CF pro firmu. Liší se především úpravou CF o položky tak, aby vypovídací schopnost vypočtené hodnoty byla co největší v závislosti na postavení, ve kterém se nacházíte. Jste-li věřitel, zajímáte se o hodnotu volného CF firmy jako celku. Pokud jste akcionářem, CF se ještě upravuje o splátky dluhů věřitelům a nové emise formou úvěrů. Lze tedy říci, že CF pro akcionáře je kalkulováno jiným způsobem a to jak v položkách výpočtu CF, tak při diskontování. Akcionáři diskontují na úrovni nákladů akciového kapitálu, což je část, ze které se skládá diskontní míra pro věřitele, tedy průměrné náklady kapitálu zohledňující financování celé firmy. 
 
Mimo CF metody jsou zde bilanční metody, které stanovují cenu akcie na základě účetních metod, likvidačních či substitučních hodnot. Je zde i substanční metoda, která vychází z účetních metod, avšak bilanční položky jsou přeceněny aktuálními tržními cenami. Má tedy lepší vypovídací schopnost, protože řeší problém historických cen v účetnictví. Nevýhodou je především nesjednocenost postupu pro přeceňování a tudíž i značná pracnost. Likvidační hodnota se používá pro firmy, které jdou do likvidace nebo dlouhodobě vykazují ztrátu. Aktiva jsou přeceněna likvidačními cenami a snížena o závazky, které jsou též přeceněny. Zjistíme tak hodnotu firmy, kterou vydělíme počtem akcií. Získáváme výši jedné akcie udávající dolní hranici pohybu kurzu. Substituční metoda získává vnitřní hodnotu akcie na základě údajů jiných srovnatelných firem. Nejedná se o nejlepší způsob výpočtu, ale pokud nemám o firmě potřebná data nebo selžou všechny ostatní metody, lze pro orientaci použít alternativní informace z jiné podobné firmy.
 
Historické metody se používají jako doplňkové metody, jelikož nerespektují časovou hodnotu peněz. Zjišťujeme průměrnou cenu akcie z minulých let a porovnáme ji s další historickou veličinou. Tyto metody jsou vhodné spíše pro stabilní společnosti, které se příliš nemění.
 
Kombinované metody pak vznikají sloučením předchozích metod, kde je nutné brát zřetel na stejný základ a princip výpočtu.
 

Tento díl je citací knihy s názvem Začínáme investovat a obchodovat na kapitálových trzích od člena Klubu investorů Davida Štýbra (knihu naleznete zde).

<< Předchozí díl   Následující díl >>

Seznam dílů Školy investování

Autor: redakce