Škola investování 20: Fondy 3. část

3987x přečteno

V posledním díle ze série článků o fondech se zmíníme o penzijních fondech, které mohou být určitou formou zhodnocení peněz. Pro některé občany je zřízení takového účtu dokonce nezbytnou záležitostí pro zajištění příjmu v pozdějším věku. Jak tedy funguje investování do penzijních fondů a čím se liší od ostatních investičních instrumentů? To vše se dozvíte v následujících odstavcích.

Penzijní fond

 

Penzijní fond má statut právnické osoby a jeho zřizovatelem je většinou banka nebo stát. Svým klientům poskytuje penzijní připojištění, které je primárně určené k akumulaci a zhodnocování prostředků na penzi. Klient platí pravidelné měsíční platby na účet penzijního fondu po určitou dobu, zpravidla několik desítek let. Jedná se tedy spíše o dlouhodobou investici, která je zhodnocována na základě příspěvků od státu, podílů na zisku fondu či daňových zvýhodnění.

Zřídit si penzijní připojištění může osoba starší 18 let, která je občanem České republiky. Jsou zde i výjimky v rámci EU. Investovanou částku lze v průběhu připojištění měnit, přerušit či odložit. Minimální výše měsíční platby je 100 Kč. To je výhodou především pro studenty či nízkopříjmové občany, kteří tak při této minimální částce dostanou státní příspěvek ve výši 50 Kč. Výše státního příspěvku se odvíjí od výše měsíční platby. Průměrné zhodnocení naspořených peněžních prostředků činí okolo 3 % .

Tento typ investice do fondu je speciálně upravován legislativou a státní dozor vykonává ČNB, dále Ministerstvo financí a Komise pro cenné papíry. V případě zániku penzijního fondu přechází připojištění k jiné finanční instituci a v plné výši vložených prostředků. Garance vkladů je další výhodou investice do penzijního fondu. Za normálních okolností totiž fond investuje peněžní prostředky do instrumentů s minimálním rizikem a stabilními výnosy. Jedná se převážně o státní dluhopisy, termínované vklady a z části i akcie. V případě kolísání ekonomiky, především v době recese, není výkonnost fondu příliš ovlivněna. Pokud by se však stalo, že by bylo investiční portfolio penzijního fondu v určitém roce ztrátové, odpovědnost nesou akcionáři a klientům není ztráta nijak uplatňována. Zhodnocení je nulové, ale nikoli záporné. Penzijní fondy jsou ze zákona povinny připsat klientům až 95 % dosaženého zisku.

Specifika

V tomto odstavci stručně charaterizujeme rozdíly mezi investicí do akcií a investicí do fondů. Jde především o pochopení principu i přesto, že cíl je stejný - zhodnotit vložený kapitál.

V případě akcií si cenné papíry pořídíte díky brokerovi. Jako investoři, kteří mají u brokera vlastní účet nebo si zaplatí správu portfolia, nakupujete akcie a vlastníte je. Fond je v porovnání s tímto příkladem něco jako broker. Jeho prostřednictvím investujete na kapitálovém trhu. Zde bych měla podotknout, že se nejedná o rovnítko mezi brokerem a například podílovým fondem. Je zde ale určitá podoba především v principu obchodování. Odlišnost těchto dvou subjektů je zejména v rozhodování o konkrétní investici. Díky brokerům získáte přístup na burzu a sami se můžete rozhodnout, kterou konkrétní akcii, od jaké firmy a v jakém množství i ceně si zakoupíte. Rozhodnutí je stále na vás. Pokud ale nakupujete podílové listy, již ztrácíte kontrolu nad svými penězi. Nejedná se o naprostou bezmoc v případě jiného nakládání s vloženými prostředky, avšak nemůžete rozhodnout o konkrétní skladbě portfolia. To je v moci podílového nebo investičního fondu a jeho managementu. Portfolio manažer se stará o rozložení investic mezi jednotlivé instrumenty. Jak již víte, fondy se dělí dle instrumentů, které daný fond nakupuje. Můžete si tedy zvolit akciové či dluhopisové fondy a pak tedy víte, v jakých cenných papírech jsou vaše úspory vloženy, jaké orientační výnosy i riziko očekávat. Nemůžete však rozhodnout o tom, kterou konkrétní akcii má portfolio manažer nakoupit a v jakém množství.

Další záležitostí jsou poplatky za nákup cenných papírů skrze svůj účet oproti poplatkům za nákup a odkup v případě investic do fondů. U fondů se navíc existuje poplatek za správu majetku, což jsou další procenta, s kterými je nutno počítat a které snižují výnos investice. Jeho výše se opět odvíjí od typu investičního instrumentu. Konzervativní investice jsou “levnější” oproti těm dynamičtějším. Nicméně rozdíl je dán též výší výnosu, který takové instrumenty přináší. Dalším faktorem je investiční horizont a pravidelnost investování. Při vyšších poplatcích za nákup se tedy vyplatí nakupovat podílové listy jednorázově s větším objemem než pravidelně po malých částkách.

Nákupem podílových listů se snižuje riziko nesprávného vstupu do pozice. Jelikož se o investice starají profesionálové, jsou drobní investoři oproštěni od velkých ztrát způsobených neznalostí a vlastními transakcemi na kapitálovém trhu. O výnosy se však musí přesto dělit, a proto někteří stále spatřují velkou výhodu v investovaní “na vlastní pěst”. 

Každý způsob investování má své výhody a nevýhody. Na každém investorovi pak závisí, jaký přístup mu nejvíce vyhovuje. Seriál dílů o fondech je u konce. V následujících dílech se dozvíte o dalších možnostech, jak zhodnotit své peníze. Škála investičních instrumentů je rozmanitá, avšak stále platí, že je nutno se neustále vzdělávat a před započetím investice si zjistit co nejvíce relevnatních informací.

Autor: Pavlína Ondráčková

<< Předchozí díl    Následující díl >>

Seznam dílů Školy investování

Autor: redakce